Památný domek na návsi v Mrákově
Je to už tolik desítek let, nemohu nevzpomínat na příjemné, teplé chvíle, prožité od chlapeckých let v domku číslo tři na mrákovské návsi.Lidé, kteří ho obývali, už dávno odešli tam, kde není zklamání, pláče, ani hladu, ale malebný domek se dodnes nezměnil.Našla tu milé přijetí "Paní komisarka" Němcová, od ní na Chodsko přivolaný Karel Havlíček, zastavil se tu prý i František Palacký se svým zetěm F.L.Riegrem, důkladný K.J.Erben, básník Antonín Klášterský se tu "doučoval" čisté chodštině a doma se tu cítil J.Š. Baar, J.F. Hruška, dr. E.Felix i J.Vrba, i když ten nikoliv bez výhrad. U Bílkuc několikrát poseděla i národní spisovatelka Tereza Nováková - Lanhausová a zejména vášnová sběratelka a ochránkyně širokého chodského kraje spisovatelka Hana Štěpánková ze Kdyně.
Čas tu plynul jaksi pomaleji, klidněji a hlavně příjemněji.Odměřovaly ho hlasité staré Švarcvaldky s dlouhatánským lesklým kyvadlem.Do jejich chodu se co chvíli mísily hlasy milých tet Hany a Marie Bílkových, pilných a bystrých učitelek na odpočinku.Starochodská pohostinnost byla doporovázena někdy až prostořekým vyprávěním, vtipnými doložkami a často písní.Rád a pokorně jsem přijímal jejich nejednou břitká, ale vždycky upřímné křesťanská ponaučení i rady.
Už v roce 1785 žila v nevelkém domečku početná rodina chodského kryjčíře Hirky (Jiřího) Bílka a jeho ženy Kateřiny.Sága tohoto rodu se nadobro uzavřela odchodem mladší dcery Hadama Bílka Marie druhého ledna 1981 v běchařovské léčebně.Narodila se v mrákovském domku čtvrtého října 1886.Nikoliv v Domažlicích jak omylem informují některé prameny. Starší sestra Anna prožila skoro celé století mezi 26. říjnem 1877 a devátým červnem 1976.
